Jedna kamera stojící na jednom místě, jeden podkrovní byt a osm mladých režisérů – unikátní dadaistická koláž sedmi skečů, jejímž zadáním byly jen podmínky, že každá scénka musí trvat tři minuty, musí se odehrávat ve stejném hotelovém pokoji a musí v ní zaznít věta I miss Sonja Henie. Tento experimentální snímek vznikl během jedné noci v průběhu mezinárodního filmového festivalu FEST v Bělehradu v roce 1971.
O filmu
Legenda praví, že nápad na vznik tohoto filmového projektu se objevil nad ránem, když Karpo Godina požádal sedm dalších přítomných režisérů, aby společně vytvořili filmový projekt, v němž by každý režisér natočil jeden tříminutový díl. Věta „I Miss Sonja Henie“ („Chybí mi Sonia Henie“) je poctou legendární norské krasobruslařce, která se uplatnila i v Hollywoodu.
Do pásma víceméně recesistických hříček a anekdot přispěl Miloš Forman drobnou pikantní groteskou, v níž si sám zahrál. Režijně na ní spolupracoval s hercem, scenáristou a režisérem Buckem Henrym, který ho na festivalu doprovázel v delegaci ke snímku Taking Off.
Jejich scénka je svéráznou poctou americkému scenáristovi a spisovateli Daltonu Trumbovi a jeho filmu Johnny si vzal pušku.
Forman představuje Johnnyho – válečného veterána bez rukou, tváře, hluchého a téměř slepého, který leží omotaný obvazy na lůžku. K nemocnému přichází lékař v podání Bucka Henryho, zdravotní sestra a Johnnyho manželka.
Lékař konstatuje, že Johnny má již jen jedinou možnost, jak něco sdělit světu. Požádá sestru a manželku, aby předvedly malý striptýz (není vidět na kameru), pacient se vzruší a následně tužkou připevněnou na ztopořeném údu (pod dekou) napíše svůj vzkaz světu, který zní: „I miss Sonja Henie.“
Sám Forman toto dílko označuje „za krásný a černý studentský žertík“. Celou dvacetiminutovou koláž vzájemně prostříhaných scének jednotlivých režisérů zakončuje epilog v podobě černobílého snímku Sun Valley Serenade (1941), v němž hraje a bruslí sama Sonja Henie.
Zajímavosti
- Ve skutečnosti kameraman a režisér Karpo Godina vyčkával před začátkem festivalu v hotelové lobby, kde ihned oslovil každého režiséra, kterého osobně znal. Každý z oslovených dostal dvě stránky zadání. Godina počítal s tím, že na jeho hru přistoupí maximálně tři z oslovených, ale k jeho nemalé radosti souhlasilo všech osm.
- Režisér Karpo Godina patřil k jugoslávskému uměleckému hnutí Amateur Movement a Black Wave, které byly obdobou české „nové vlny“ a hlásili se k němu filmaři, kteří se v sedmdesátých letech snažili v Jugoslávii tvořit nezávislé snímky.
- Podkrovní byt, který Godina vybral jako lokaci, se v Bělehradu nacházel blízko divadla, odkud si tvůrci mohli zapůjčit nejrůznější rekvizity a kostýmy. Byt byl tak maličký, že bylo možné dobře nasvítit jen jednu jeho část, a to vstupní uličku a část pokojíku.
- Volba Formana coby představitele Johnnyho byla prý pomstou za to, že nechal Bucka Henryho v Taking Off stát na stole nahého.
- Forman byl prý ochoten se nechat na plátně ponížit, protože se jako zafačovaný němý hrdina nemusel učit žádnou roli a mohl celou natáčecí noc spokojeně popíjet koňak brčkem.
- Karpo Godina původně plánoval promítat všech sedmi skečů za sebou, ale nakonec se rozhodl je sestříhat dohromady. Jedinou výjimkou je část Miloše Formana a Bucka Henryho, která zůstala vcelku.
- Údajně dekadentním západem inspirovaný snímek byl v Jugoslávii hned po premiéře zakázán, takže ho sami tvůrci viděli až v roce 2007 na projekci v BAM Rose Cinema na Brooklynské hudební akademii.
- Sonja Henie (* 8. dubna 1912, Oslo - † 12. října 1969) byla norská krasobruslařka a filmová herečka. Ve dvacátých a třicátých letech postupně vyhrála šestkrát mistrovství Evropy v krasobruslení, desetkrát mistrovství světa a získala také tři medaile na olympijských hrách. Později uspěla i jako filmová herečka v Hollywoodu. Svého času patřila k nejlépe placeným hvězdám a stala se také majitelkou lední revue. Zemřela na leukémii v 57 letech.
Miloš Forman o filmu
- „Byl jsem tehdy pozván na bělehradský filmový festival. Jugoslávie byla sice odpadlík, ale pořád komunistická země. Moc se mi tam proto nechtělo. Tehdy se stávalo, že česká tajná policie emigranty unášela zpět do země, kde byli postaveni před soud. Měl jsem strach, ale kamarád Dušan Makavjev mě uklidnil, že se o mě postarají a všechno bude v pořádku. A všechno bylo v pořádku, normálně jsem chodil na projekce, až jednoho dne – byly asi dvě hodiny ráno – mi někdo buší na dveře a za nimi stál Dušan. ‚Na nic se neptej, sbal si věci, ale nech je tady, postaráme se o ně později. V pět musíš být připravený u zadního východu z hotelu. Vyzvednu tě tam.‘ Ptám se proč a on, ať se podívám z okna. Před hotelem stála zaparkovaná auta, která v té době používala jen tajná policie. Bylo mi jasné, že tam nejsou proto, aby obdivovali architekturu. A tak jsem v pět ráno opustil hotel zadním vchodem a nasedl do auta, ve kterém seděl Dušan. Ten mě odvezl na vlakové nádraží. Neměl odvahu mě vzít na letiště. Nasedl jsem na vlak s jeho přítelem, který mě doprovodil až za rakouské hranice.“
Film o filmu
Making Sonja Henie
30 min., barevný
Režie: Karpo Aćimović Godina
© 1972 Neoplanta Film
