Oficiální web Miloše Formana

Patnáctiletá Jeannie jednoho dne nepřijde večer včas domů. Zoufalí a bezradní rodiče obvolávají její kamarádky a na pomoc jim přispěchává stejně bezradný manželský pár sousedů. Ženy posílají muže s fotografií ztracené dcery pátrat do ulic. Zatímco ony si ve vypjaté chvíli svěřují detaily manželského milostného života, jejich muži, kteří pátrání po dívce považují za nesmyslné, zasednou do baru.

Když se značně podroušení vrací domů, dcera se bez vysvětlení objevuje ve dveřích, evidentně pod vlivem nějaké omamné látky. Jeannie vzápětí odchází z domu doopravdy. Její otec při následném hledání dcery po bohémských kavárnách naráží na matku jiné uprchlé dívky a dozvídá se o existenci sdružení SRUD (Sdružení rodičů uprchlých dětí), které se na svých pravidelných společenských setkáních snaží přijít na kloub zájmům a pohnutkám svých nezdárných ratolestí.

Zde se také odehrává kultovní scéna snímku, kdy bohémský psycholog poučuje rodiče, jak šlukovat marihuanu, a všichni se pak organizovaně zkouří. Když se téhož večera Jeannie sama vrátí domů, probudí ji opilí a zfetovaní rodiče, hrající po příchodu domů se známými ze spolku svlékací poker.

Forman popsal generační konflikt 60. let, ale zároveň vytvořil nadčasový, laskavý a autentický příběh o bezradnosti dospělých, kterým odrůstající děti přerůstají přes hlavu a vylétají z domácího hnízda, protože nechápou a odmítají spořádaně pokrytecký život svých rodičů plný všednodenních kompromisů a rezignace.

Taking Off bývá velmi často vnímán jako most mezi českou a americkou tvorbou Miloše Formana. První Formanův americký film v mnohých motivech i formálních postupech navazuje na jeho předchozí tvorbu, nejexplicitnější jsou zřejmě citace z filmu Konkurs.

Téma generačního konfliktu a nemožnosti komunikace se přeneslo do jiného socio-kulturního kontextu, v němž jsou sice stále směšní všichni bez rozdílu, americká uměřená středostavovská generace rodičů je však mnohem bezradnější, než jsou její prostí, nevzdělaní, maloměstští generační souputníci kdesi v socialistickém Československu.

Forman velmi účelně využívá svůj čerstvý pohled na americkou společnost, když své překvapení americkou každodenností přenáší do překvapení postav svých předčasně zestárlých, v danosti okolního světa nutně konzervativních rodičů.

• „Snažil jsem se, aby film byl co nejbezprostřednější. Nechtěl jsem například, aby při striptýzovém pokeru ke konci filmu herci věděli, na koho přijde příště řada se svlékáním, a tak jsem sice, aspoň pro první klapku, seřadil karty tak, jak jsem potřeboval, ale oni sami tu hru hráli doopravdy.“
• „Než jsme se v létě 1970 dostali k natáčení, už jsem vlastně dva roky pracoval na jeho obsazení. Mým hlavním pomocníkem byla fotografka Mary Ellen Marková. Každý víkend jsme společně chodívali k Betshedské fontáně v Central Parku, kde se mísili pravověrní hippies s víkendovými. Bylo to dokonalé pouliční divadlo, které nikdy nekončilo. Mary Ellen fotila a já hledal tváře pro svůj film. Přitom jsem, aniž bych to tušil, sbíral materiál k filmu Hair (Vlasy).“
• „Ten film jsme natočili za 810 000 dolarů. Já se prozatím vzdal honoráře. Mike (producent Michael Hausman, pozn. red.) taky. Všichni herci pracovali za minimum. Na plac jsme jezdili Mikovým vlastním autem, což byla hrozná rachotina. Já s Mirkem Ondříčkem (kameraman filmu Miroslav Ondříček) jsme seděli vepředu a vzadu se stěsnali naši protagonisté Buck Henry a Lynn Carlingová ještě s jedním hercem.“