Oficiální web Miloše Formana

Nikdo si nikdy nemohl být jistý, co myslí Kaufman vážně a co je jen jeden z jeho výstředních žertů. „Chci vytvářet jen svůj vlastní materiál,“ odmítá Kaufman zprvu roli imigranta Latka v sitkomu Taxi, která mu nakonec získala největší popularitu. Ze svých vlastních mystifikací a ordinérních žertů vytváří nejen na jevišti a před kamerou, ale i v reálném životě „svůj“ svět.

V jeho světě se však často ztrácejí jak diváci, tak i Andyho blízcí, včetně přítelkyně zápasnice Lynne, do níž se zamiloval během své wrestlingové show. Jednou zpívá dětské koledy publiku nočního klubu, které je natěšené na vulgární fórky. Jindy předčítá román Velký Gatsby osazenstvu univerzitní posluchárny, které přišlo na skeče ze sitcomu Taxi. Pozve svého agenta na show vulgárního barového zpěváka Tonyho Cliftona, aby mu pak v zákulisí odhalil, že Clifton je jeho alter ego, které musí prosadit do televize.

Aby pobavil publikum, klidně by předstíral vlastní smrt nebo podpálil divadlo. Pokaždé, když už si myslíme, že se nám podařilo nahlédnout do jeho mysli, přijde s další šokující mystifikací nebo identitou. U filipínského šamana, k němuž přijíždí na tzv. operaci bez skalpelu, odhaluje, že stojí před stejnou mystifikací, jakou byla jeho vlastní vystoupení. Ačkoli tak ztrácí poslední naději na uzdravení, uznává, že mystifikace je to skvělá.

Netradiční filmový životopis sleduje Kaufmanovu kariéru od klubových začátků až po památný úspěch jeho vlastní show v Carnegie Hall. Před našima očima se neuchopitelný Kaufman stává hvězdou amerického showbyznysu, ačkoli se urputně drží své neumělé, obskurní a zcela nekorektní komiky. Formanův snímek je poctou samotném Kaufmanovu humoru, který zpochybňuje vše vážné, hloupé a očekávatelné a vyvolává salvy smíchu, třebaže z něj místy běhá mráz po zádech.

• „V roce 1975 mě vzal Bob Henry na show v Los Angeles. Na pódiu se střídali komici a nováčci a zkoušeli své štěstí. A tam se na pódiu objevil ten člověk, Andy Kaufman, tehdy úplně neznámý. Umíral jsem smíchy, ale nevěděl jsem přesně, čemu se směji. Byl to jeden z nejpodivnějších zážitků mého života. Byl to tak zvláštní zážitek, že jsem se o jeho kariéru začal zajímat. O 20 let později, na narozeninové oslavě Michaela Douglase, jsem viděl Dannyho (Danny De Vito) a začali jsme spolu mluvit. Mluvili jsme o Andym, vyprávěl mi historky a já řekl: ,Co o něm natočit film?‘ Jemu se to zalíbilo a tak to všechno začalo.“
• „To, že jsem začal uvažovat o jeho životě jako filmu, bylo zapříčiněno tím, že jsem nedokázal pochopit, kdo je skutečný Andy Kaufman.“
• „O Jimu Carreym jsem přemýšlel od samého začátku, ale netroufal bych si obsadit tuto roli naslepo. Takže jsem rozhlásil, ať mi každý, kdo se o tu roli zajímá, pošle na videu, jak si představuje sebe jako Andyho Kaufmana. Zdaleka nejlepší pásek přišel od Jima Carreyho. Očividně rozpitval všechny televizní šoty a historické záznamy, protože dokázal dokonale napodobit jak Kaufmanův hlas, tak i jeho mimiku a gesta, a v postavě se úplně rozplynul, takže jsem mu roli okamžitě přislíbil.“
• „Bez přehánění můžu říct, že jsem nikdy nepracoval s Jimem Carreyem. Každé ráno z auta vystoupil buď Andy Kaufman, nebo Tony Clifton, nebo Latka, nebo Elvis, nebo cizinec. Podezřívám ho, že se jako ta postava ráno probudil a večer tak šel spát. Myslím, že velkou měrou přispěl k autentičnosti všech postav ve filmu.“
• „Když pracujete s dobrými lidmi a rozumíte si s nimi, bylo by hloupé nepracovat s nimi znovu. Ve filmu je pět lidí z Kukaččího hnízda: Danny De Vito, Vincent Schiavelli, Christopher Lloyd, Sydney Lassick a Marya Small. Tohle kamarádství se vždy promění na plátně v něco dobrého.“
• „Courtney mám prostě rád. Je to velice talentované děvče. Ve všem, co říká a dělá, je pravda….“
• „Okolo bylo hodně lidí, pro které to byla velmi citová záležitost. Samozřejmě Lynne Martoulis, přítelkyně Andyho Kaufmana, George Shapiro, jeho manažer, Howard Wet, další manažer, Bob Zmuda, jeho nejbližší přítel a spolupracovník. Celé obsazení Taxi. Když přišli mezi kulisy Taxi, které neviděli mnoho let, a sami se dlouho také neviděli, Marilu Henner a Carol Kane měly na krajíčku.“
• „Scott Alexander a Larry Karazewski jsou velmi talentovaní scénáristé. Mají cit pro americké psyché, skvělý smysl pro dialog. A hlavně obdivuji, jak prošli tuny materiálu o Andym. Tuny. Všechno prošli a vytvořili dramatickou stavbu, čímž hodně filmu prospěli.“
• „Jimmy ze své maringotky vypochodoval jako Kaufmanovo arogantní a sprosté aleter ego a celý štáb se o pár čísel scvrknul. V poledne vtrhl do podnikové jídelny Paramountu, v jehož prostorách jsme zrovna natáčeli, a zamířil si to rovnou ke stolu největších pohlavárů: ‚Čau lidi! Jak se tady máte? Já jsem Tonda Clifton!‘ S každým si potřásl rukou, poplácal všechny po zádech a hnal se o číslo dál, ale zanechal po sobě strašlivý, blivný puch – Jimmy si totiž na chodbě potřel ruce smradlavým syrečkem.“
• „Rád obsazuji lidi ze skutečného života, protože to přináší vzrušení. Filmaři jsou profesionálové, skoro nikdy je nic nevzruší, dělají svou práci, ale tehdy to bylo.

  ‚To je vážně Andyho manažer?‘
  ‚Jo, jo.‘
  ‚A hraje majitele klubu?‘
  ‚Jo, jo.‘
  Každý říkal:  ‚Vážně?‘
  ‚A to malé děvčátko na začátku filmu, to je opravdu vnučka Andyho Kaufmana? Vážně?‘
  ‚Ano.‘
  Je to pak napínavější.“

• „Budu spokojený, když film zapůsobí na lidi, jako na ně působil Andy. Nestaral se o to, zde je rozesměje. Záleželo mu jen na tom, aby nezůstali nezúčastnění, aby vyvolal emoce. Nezáleželo na tom, zda mu lidé tleskali, pískali na něj, házeli po něm rajčata, uctívali ho… Pokud dokázal v lidech vyprovokovat city, bylo mu tohle jedno.“